Příběh, který nás provází

Těší mě, že máte zájem o setkání s Mamo Kunšemaku a jeho ženou Sawekun letos v létě.

Ráda bych s vámi sdílela příběh, který mně dovedl až sem, k tomu, že jsem patronkou návštěvy léčitele tradice Wiwa v České republice.

Wiwa jsou léčitelé. Kuranderos.

Když se ohlédnu o několik let zpátky, vybaví se mi čas, kdy jsem u rodiny Kogi dostala jejich ženské oblečení. Hawa, matka rodové linie, mi řekla, abych se učila šít novou tašku s mladou dívkou. Vypadala trochu jinak než její ostatní dcery. Nebylo to vzhledem, ale spíš tím, jak v rodině působila. Zeptala jsem se, čím to je a hawa mi řekla: „Ona je Wiwa“. To jsou léčitelé. To, co hledáš, najdeš u nich.

Už jsem o Wiwa slyšela, ale byla jsem do té doby tak plná všeho, co mi Kogi předávali, že jsem se vlastně ani nezajímala o další kmeny, žijící v Sierra Nevada. Navíc mi připadalo, že Kogi a Wiwa jsou spojeni skoro ve všech rodinách.

Čtvrtý kmen

Moje nová sestra byla jiná tím, že z ní vyzařoval hluboký klid a laskavost. Hawa ji řekla, aby mně naučila nový vzor tašky, kterému se říká Karacol. Hlemýžď. Představuje čtyři kmeny, které udržují spojení s původními světy. Jsou nositelé linie vědění matky země.  Čtvrtý kmen Kankuamo už nežije tradičním způsobem. Zůstaly tři kmeny.

Kogi udržují duchovní tradici. Jsou kněží.

Arhuaco jsou obchodníci, bojovníci a ochránci.

Wiwa jsou léčitelé a vypravěči mýtů.

Vloni přišel čas, kdy se začalo naplňovat proroctví, možná by se dalo spíš říct, že došlo na slova mamů Kogi, že jednou se po mostě mezi kulturami vydají k nám, do srdce Evropy, aby nám předali to vlákno pro celistvost původní linie, pro obnovení tradic, patřících do našeho území. Pochopila jsem, že svolávají lidi s láskou k přírodě a touhou po tom původním řádu země, který dává smysl, ve kterém je klid a jednoduché štěstí.

Letos v únoru jsme s malou skupinkou poutníků přišla na místo, kam se stěhují rodiny Wiwa, hledající nový domov. Proč? Jejich původní společenství se rozpadají a mladí lidé prochází tím, co my známe velmi dobře. Bez prostředků stojí před volbou začít pracovat pro civilizados a vydělat si na živobytí v pronájmech anebo najdou pomoc a odkoupí si část svého původního teritoria zpět, aby tam mohli pokračovat ve své tradici. Tvoří, stejně jako my, jakýsi most mezi divokou částí života a tou civilizovanou.

Vyšli jsme do hor a večer u ohně nás, Čechy, přivítali Wiwa, Kogi a Arhuaco. Seděli jsme kolem ohně. Čtyři kultury, čtyři jazyky, čtyři. Každý jsme pronesli své pozdravení silám původu a svou prosbu o přijetí.

Zákony země

Domorodí lidé se vracejí zpátky do hor, protože dál chtějí žít podle zákonů země. Když jsem slyšela poprvé tento výraz, velmi mně zajímalo, jaké ty zákony jsou. Jestli je vůbec možné je v současném nastavení světa dodržovat, žít podle nich.  Můj zájem mně provázel zajímavými setkáními s lidmi v OSN, kteří hájí práva domorodých lidí. Setkala jsem se s presidentkou Unie pro ochranu práv domorodých kmenů severní, střední a jižní Ameriky. Několik let jsem žila s lidmi, kteří obnovují druidskou tradici v Anglii. Zajímám se a poznávám. Jeden čas jsem chodila na náslechy do poslanecké sněmovny ČR, abych pochopila lidské zákony, které stanovují pravidla pro přírodu. Vnímám, jak každý rok narůstá síla lidí v naší zemi, kteří začínají žít v souladu s přírodou. Pořád je ve mně otázka, jak žít každodennost podle zákonů země v souladu se zákony státu. Překvapivě v mnohém vychází z těch původních. Jen jsou překlopeny do ekonomického chápání světa. A tak i v tomto ohledu hledáme most mezi tou přirozenou chutí setkávat se a uznat hodnotu přijímaného směnou a placení penězi. Jsem někde na tom mostě a cítím hodnotu a respekt k cestám a práci lidí v naší zemi i toho, co nám předává Mamo Kunšemaku se svou ženou Sawekun.

Dává mi smysl, abychom se vydali na ten pomyslný most a našli si své přirozené místo v současné společnosti.  Tím, že v ní žijeme, ji spolutvoříme.

Vkládám do ní vlákna původního spojení a chuť podílet se na odkupu kousku země o rozloze 50ha v horách Sierra Nevada. A dalších kousínků země u našich obřadních míst, jejichž význam objevujeme. Vkládám tak do světa své zemské právo „Země domovem“ s přáním, aby se ze srdce světa k nám do srdce Evropy tento zákon propsal.

Přeji nám všem dobrý život.

Monika Michaelová

Přejít nahoru